RANÁ PÉČE A MY

Když se můj nejmladší syn narodil, netušila jsem o rané péči vůbec nic. Kryštof se narodil v termínu, po bezproblémovém těhotenství, jako třetí synek. Ve svých 19 měsících ale nepovídal, neukazoval na předměty, téměř nereagoval na naše pokyny. Na internetu jsem narazila na skupinu maminek, jejichž děti měly podobné problémy. Jako první pomoc mi doporučily poradkyně z rané péče, které přijedou k nám domů, aby viděly dítě v jeho prostředí, zapůjčí pomůcky, ukážou způsoby, jak dítko rozvíjet, pomůžou lépe před sebou valit balvan úřednické mašinérie atd.

Napsala jsem tedy a požádala o pomoc. Odpověď z Poradny rané péče Matana přišla vzápětí. Konečně někdo nebagatelizoval to, že můj syn ještě ve 20 měsících neukazuje, že nerozumí běžným příkazům, nemluví, jediné, co v té době dělal bylo, že si pobroukával snad desítky různých písniček a melodií. E-mail byl velmi povzbudivě napsaný, poradkyně navrhla termín, kdy by ještě s další kolegyní přijely k nám.

Nic pro ně nebyl problém, najednou jsem nebyla matka, která nezvládá výchovu svého syna a ten nemluví proto, že se mu vůbec nevěnuji, nebo naopak velmi věnuji, takže nemá potřebu mluvit. Jedna paní se mnou probrala papírování, druhá šla nenápadně okouknout našeho benjamínka. Doporučily, jak všechno komentovat, jak s ním komunikovat, jakým způsobem posílit oční kontakt, jak rozvíjet hru. To byl začátek naší  spolupráce.

Oceňuji, že poradkyně rané péče vždy respektovala mě jako rodiče, vždy stála na straně dítěte a rodiny jako celku. Velkou pomocí je zapůjčení pomůcek, které nemusíme kupovat. Paní poradkyni můžu kdykoliv napsat a sdělit jí své obavy, ale i Kryštofovy pokroky, požádat o radu. Pokaždé ocením i nezávislý pohled na problém, který zrovna aktuálně s Kryštofem řešíme. O moje dítě se paní poradkyně opravdu zajímá a na její návštěvy se velmi těšíme. Raná péče se pro mě a moji rodinu stala velkým pomocníkem a spojencem v boji za to, aby se moje nestandardní dítě mohlo v budoucnosti zapojit normálně do života.

Tímto chci poděkovat naší paní poradkyni Bc. Svatavě Olejkové a také paní Mgr. Ivaně Kmínkové, fakt děkujeme.

                                                                       Dana Rozprýmová, Bruntál

 PŘÍBĚH TEREZKY

Naše dcera se narodila před pěti lety. Bylo to moc hodné miminko, ani ve snu by nás nenapadlo, že může být něco v nepořádku. Asi v 9. měsíci věku nás začalo znepokojovat, že nedělá žádné pokroky. Neurolog Terezku vyšetřil a začali jsme s rehabilitací. Jenže vývoj stále nešel dopředu tak, jak by měl. Následovala série vyšetření v nemocnici v Ostravě. Bohužel dosud neznáme přesné označení postižení a příčinu opožděného vývoje naší dcery. Stále rehabilitujeme, k Vojtově metodě jsme přidali Bobatha, hipoterapii, hydroterapii, tejpování a snažíme se, aby její vývoj šel stále kupředu. Proto také Terezka nastoupila ve třech letech do speciální školky. Díky školce jsme se dozvěděli i o rané péči.

Služba rané péče mě velmi mile překvapila. Jako velikou pomoc vnímám zejména půjčování pomůcek pro Terezku, získávání kontaktů na různé organizace, informace o různých akcích, které pořádá raná péče, besedy, možnost účastnit se příměstských dětských táborů, z čehož jsme byli nadšeni a těšíme se na každý tábor. A hlavně popovídání si s pracovnicí rané péče o každodenních starostech i radostech naší rodiny. Často se nesetkáváme s tak hezkým přístupem a empatií. A další skvělá věc na rané péči je ta, že poradkyně jezdí k nám domů. To je podle mě skvělé pro nás i pro Terezku, která je ve svém prostředí.

 Maminka Terezky